LymfedémLymfatický otok

Diagnostika

Terapie lymfedému a zejména jeho pozdních stadií je velmi svízelná, někdy dokonce nemožná. Proto je třeba položit důraz především na záchyt časného stadia – latentní lymfedém. V tomto případě, kdy otok není přítomen a nebo jen ve velmi diskrétní podobě, má klíčový význam informace o provedené operaci a/nebo odstranění lymfatických uzlin (lymfadenektomie) nebo ozařování (radioterapie). Pacient si obvykle stěžuje na neurčité bolesti, pocit napětí, tlak, tíži nebo výraznou únavnost a zhoršení funkce ve srovnání s druhou končetinou. Prvním příznakem selhávajícího lymfatického systému může být i růže (erysipel) ve spádové lymfatické oblasti.

V pozdních stádiích nebo u akutního lymfedému je hlavním příznakem otok. Ten je třeba odlišit od otoků z jiných příčin. Především je třeba vyloučit postižení žilního systému (hluboká žilní trombóza). Následně je třeba vyloučit i onemocnění srdce, ledvin a vyloučit i některé vzácné příčiny otoků. V těchto případech totiž bychom mohli mylně považovat za primární příčinu otoku poruchu lymfatického systému. Ve skutečnosti je však situace přesně opačná. Transportní kapacita lymfatického systému je normální nebo dokonce zvýšená, ale v důsledku zhoršení funkce v žilním řečišti (např. v důsledku trombózy či při pravostranného srdečního selhávání) je zvýšena tvorba intersticiální tekutiny, a tím je zvýšeno i množství vznikající lymfy. Protože lymfatický systém není poškozen, otok vymizí po odstranění primární příčiny. Tuto situaci nazýváme dynamickou insufuciencí lymfatického systému.

Na hřbetech prstů dolní končetiny můžeme u déle trvajícího lymfedému nalézt tzv. „Stemmerův příznak“. Jedná se o ztluštění kůže a podkoží na hřbetu 2. prstu, které znemožňuje vytvoření kožní řasy.

Po důkladném zhodnocení všech údajů od pacienta (anamnéza) a pečlivém fyzikálním vyšetření je v současné době za rozhodujícící vyšetřovací zobrazovací metodu považována lymfoscintigrafie (radionuklidová lymfografie) lymfatického systému a ultrasonografie žilního systému. Zcela výjimečně při diagnostických nejasnostech je možno využít počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci nebo pozitronovou emisní tomografii. Rentgenová kontrastní lymfografie je u většiny lymfedémů kontraindikována. Samozřejmostí by při náhlém objevení se lymfedému mělo být komplexní onkologické vyšetření zaměřené na možnou uzlinovou recidivu.

Znovu je však třeba zdůraznit, že prvním předpokladem vytvoření správné diagnózy a zahájení efektivní terapie je znalost problematiky poruch lymfatické drenáže jako příčiny otoků nejen po lymfadenektomii a radioterapii, ale i po proběhlých zánětech, úrazech nebo po odstranění lymfatických uzlin z diagnostických důvodů.

Diferenciální diagnóza = odlišení od stavů provázených otokem nebo zvětšením objemu měkkých tkání zde