Sekundární (druhotný) lymfedém vzniká poškozením lymfatického systému (blokáda lymfatického řečiště) operací, ozařováním (radioterapie), zánětem (opakovaným nebo chronickým), úrazem nebo nádorovým onemocněním. Může však vzniknou i “nechtěným” poškozením při diagnostických a léčebných výkonech. V důsledku překážky se zvýší tlak v lymfatických cévách, následně dojde k jejich rozšíření a tím k vyřazení chlopní bránících zpětnému toku lymfy. Není-li včas zahájena léčba rozvine se chronický lymfedém se všemi negativními důsledky na lymfatický systém a okolní tkáně – viz popis nemoci.
Sekundární lymfedém vzniká periferně od blokády mízního řečiště, většinou v horních částech končetiny a odtud se šíří směrem periferním. U primárního lymfedému tomu bývá opačně.
V tropických oblastech je nejčastější příčinou sekundárního lymfedému filarióza – parazitární onemocnění způsobující ucpání lymfatických cév průnikem parazitů kůží.
V našich podmínkách je nejčastější příčinou sekundárního lymfedému nádorové onemocnění resp. jeho léčba. Lymfedém se vyvine u 10-40% pacientů, kteří podstoupili komplexní léčbu nádorového onemocnění s chirurgickým odstraněním a/nebo radioterapií axilárních nebo pánevních event. tříselných lymfatických uzlin.
Lymfedém může vzniknout velmi krátce po chirurgickém zákroku či v průběhu léčby zářením. Častěji se však objevuje i se zpožděním několika let postupným snižováním transportní kapacity lymfatického systému v postižené spádové oblasti.
Nejčastější lokalizace sekundárního lymfedému
Klinické projevy poruchy lymfatické drenáže vznikají periferně od místa poškození lymfatických cév nebo uzlin. Nejtypičtějšími lokalitami jsou:
Lymfedém však může vzniknout i následkem banálních exstirpacích jednotlivých uzlin prováděných z diagnostických důvodů!